Název

Ústecká 21 - 2016

Popis

Datum 28. a 29. května roku 2016 se zapíše do motoristyckých dějin jako obnovení Ústecký 21. Trať startující v Ústí nad Orlicí a klikatící se stoupáním na Andrlův chlum kde zacílí těsně po projetí 21. zatáčky. Závod se dočkal znovuzrození po vynucené 4 leté pauze, během níž se urovnala a napravila celá řada aspektů vedoucích k odmlce. Jde o 3650m dlouhé vlnění se technicky náročnou tratí s 21 "zaoblinami" a převýšením 209m. Během celého šplhání k vrcholu nenechá odvážlivce ani chvilku vydechnout ( ono i mnozí diváci se dost zapotili při drápání se až k vršku ). Změřili zde síly jezdci Mistrovství České republiky nejen soudobých speciálů, ale i ti kočírující techniku s dřívějším datem výroby. Zárověň si to sřihli i borci v rámci MAVERICK RESCUE EURO CUPu .
Když se budeme pídit po číslech..... Rekord tratě drží Ander Vilariňo na své Formuli 3000 Reynard s výsledkem 1:47,39 . A český rekord má na bedrech Miloš Beneš s hodnotou 1:51,60. Teda spíše měl . Při obnovené "premíéře" se postaral o nový nejrychlejší výstup David Komárek na své Normě M20FC EVO s časem 1:50:42 který mu fotobuňky naměřili při nedělním závodu.
Během sobotního klání zněly v rozhlase hodnoty maximálních dosažených rychlostí ze kterých mi ( a asi i ostaním kolem tratě ) padala čelist směrem působení gravitace. Číslice se pohybovala nad hranicí 230km/h !!!!! Už jen z toho hlášení se mi ježily chlupy.
Během obou dní ukazovali machři na plackách, že fyzikální zákony jsou pro ně spíše doporučením, než skálopevnou hranicí. A naopak na některé historiky byl pro mě strašně krásně nostalgický pohled. Můj objektiv přímo zbožňoval tyhle "dědečky a babičky" s nimiž frajeři ukazovali často dosti atraktivní jízdu. O dokreslení celé parády se postaralo světlo prosakující skrze smíšený lesní porost držící "ochrannou paži " nad většinou tratě.
Jelikož mám tenhle kopec co by kamenem dohodil, nesměl jsem tedy chybět v centru dění již 56. a pro neděli 57. klání. Hned v tiskovém centru mě přivítaly dvě velmi usměvavé a příjemné osůbky a to byl teprv začátek pěkného víkendu . Počasí měli asi objednaný, po sobotním závodění se snesl na trať a celé okolí déšť slibující zajímavé nědělní tréningy. Bohužel i výstup k vrcholu byl poněkud vlhčí a náročnější, nic na žabky a ručník v podpaží . Místy navlhlý asfalt se postaral o několik krizovek. Nejhůře to odnesl "anabolikama našlapaný" Colt pilotovaný Janem Čermákem. Osudnou se stala zákruta s číslem 11. Vše se za celý víkend obešlo bez nějakých nepříjemných zranění. Možná snad svodila dostala na některých úsecích zátěžový test. Sám jsem si zkusil co je bejt opřený o svodidla od nichž se o pár desítek metrů dříve odrazila Oktávka a pokarčovala k vrcholu. Už teď se těším na příští rok slibující snad ještě zajímavější obsazení. Velký dík patří všem, co se podíleli na obnovení tohoto technicky náročného a specifického podniku. A za rok snad nashledanou

Nastavení